Dne 20. 11. FoRS uspořádal panelovou diskusi na téma „Proč se má Česká republika zapojovat do spolupráce s rozvojovými zeměmi i v době krize?“
Diskutujícími byli paní Hana Volná (Ministerstvo zahraničních věcí), pan Martin Náprstek (Česká rozvojová agentura), pan Viktor Paggio (Poslanecká sněmovna) a pan Oldřich Pospíšil (Charita ČR). Pozvání také přijali zástupci Ministerstva financí, přítomny byly i nevládní neziskové organizace.
V úvodu se diskutující věnovali kladné stránce české zahraniční rozvojové spolupráce (ZRS): částka vyčleněná na ZRS sice nebude v následujících letech narůstat, ale pohybuje se na stabilní úrovni a její výše je do velké míry zajištěna díky střednědobému rozpočtovému výhledu na další tři roky. Nevelký objem ZRS alespoň přispívá k její dobré zvládnutelnosti – existuje poměrně dobrý přehled o jednotlivých projektech a počet prioritních zemí i sektorů se postupně snižuje, aby mohla být rozvojová spolupráce lépe zacílena.
Vedle relativní předvídatelnosti je českou předností také transformační zkušenost. Velká část partnerských zemí prošla podobnou historickou zkušeností jako ČR; své poznatky o politické, ekonomické i společenské transformaci proto můžeme využívat v mnoha projektech. Znalosti českých subjektů se týkají zlepšování kvality života na úrovni komunit, ale také na úrovni politické – v některých případech dochází například k ovlivnění sodiálních politik v partnerských zemích.
Naopak slabou stránkou rozvojových projektů ČR – ale i jiných zemí – je pak jejich dlouhodobá (ne)udržitelnost, tedy nedostatečné zajičtění „životaschopnosti“ projektů a jejich dlouhodobých dopadů. Dakší prostor k růstu zůstává ve schopnosti čerpat finance z některých mezinárodních bank či například z Evropského rozvojového fondu. Administrace projektů financovaných z těchto zdrojů je velice náročná, a české subjekty proto tuto možnost využívají jen zřídka.
Panelisté také zmínili způsob, jakým je rozvojová spolupráce představována veřejnosti. Bohužel toto téma není pro média a veřejnost příliš zajímavé. Česká společnost sice v současné situaci jen málo vnímá potřebnost projektů v jiných zemích, ale vzdělávací aktivity již od předškolního věku a boj se stereotypy mají určitě dlouhodobý smysl. Přítomné nevládní organizace se shodly na tom, že při práci s dnešní „hyperlinkovou společností“ se budou snažit mít jasné cíle a sdělení.
Při této příležitosti byla také slavnostně představena zpráva FoRS o zahraniční rozvojové spolupráci za rok 2011 a nová verze webové stránky www.fors.cz/2022/ceskapomoc
V úvodu se diskutující věnovali kladné stránce české zahraniční rozvojové spolupráce (ZRS): částka vyčleněná na ZRS sice nebude v následujících letech narůstat, ale pohybuje se na stabilní úrovni a její výše je do velké míry zajištěna díky střednědobému rozpočtovému výhledu na další tři roky. Nevelký objem ZRS alespoň přispívá k její dobré zvládnutelnosti – existuje poměrně dobrý přehled o jednotlivých projektech a počet prioritních zemí i sektorů se postupně snižuje, aby mohla být rozvojová spolupráce lépe zacílena.
Vedle relativní předvídatelnosti je českou předností také transformační zkušenost. Velká část partnerských zemí prošla podobnou historickou zkušeností jako ČR; své poznatky o politické, ekonomické i společenské transformaci proto můžeme využívat v mnoha projektech. Znalosti českých subjektů se týkají zlepšování kvality života na úrovni komunit, ale také na úrovni politické – v některých případech dochází například k ovlivnění sodiálních politik v partnerských zemích.
Naopak slabou stránkou rozvojových projektů ČR – ale i jiných zemí – je pak jejich dlouhodobá (ne)udržitelnost, tedy nedostatečné zajičtění „životaschopnosti“ projektů a jejich dlouhodobých dopadů. Dakší prostor k růstu zůstává ve schopnosti čerpat finance z některých mezinárodních bank či například z Evropského rozvojového fondu. Administrace projektů financovaných z těchto zdrojů je velice náročná, a české subjekty proto tuto možnost využívají jen zřídka.
Panelisté také zmínili způsob, jakým je rozvojová spolupráce představována veřejnosti. Bohužel toto téma není pro média a veřejnost příliš zajímavé. Česká společnost sice v současné situaci jen málo vnímá potřebnost projektů v jiných zemích, ale vzdělávací aktivity již od předškolního věku a boj se stereotypy mají určitě dlouhodobý smysl. Přítomné nevládní organizace se shodly na tom, že při práci s dnešní „hyperlinkovou společností“ se budou snažit mít jasné cíle a sdělení.
Při této příležitosti byla také slavnostně představena zpráva FoRS o zahraniční rozvojové spolupráci za rok 2011 a nová verze webové stránky www.fors.cz/2022/ceskapomoc